A přitom se stačí zaměřit na několik zásad a můžeme podání posunout na úplně jiný level. Sám to vidím u jednoho mého svěřence, nadějného pětačtyřicátníka, ryzího rekreačního hráče, který byl i inspirací k napsání tohoto článku. Díky Jirko… Na tomto „testovacím králíkovi“ jsem si všechny níže popsané postupy vyzkoušel a ověřil, že fungují.

Tak se pojďme podívat na ony nejčastější chyby, které u podání dělají rekreační hráči. A nejen oni.

Hned na začátku si pojďme vyvrátit jeden zažitý nešvar a tím je, že první servis musí být neskutečná rána. Je úžasné, když se tenista může spolehnout na podání pravidelně atakující rychlost 200 km/hod. Ale upřímně, na to je potřeba mít dokonale zvládnutou techniku servisu a hodně, ale opravdu hodně trénovat, aby touto rychlostí chodil servis do kurtu pravidelně. Ano, je to (prý) krásný pocit, když se takováto rána povede a je z toho eso. Ale u neprofesionálních hráčů se to povede tak 1 z 10 pokusů, u rekreačních hráčů ze 100 pokusů, možná ani to ne.

Rozhodně doporučuji ubrat na rychlosti a více se zaměřit na správné provedení úderu, jeho jistotu a přesnost. A až toto zvládáme, můžeme přidávat na rychlosti. Přece jen je mnohem efektivnější, když dáme první podání menší rychlostí do kurtu, než když dáme neskutečnou ránu do plotu. Ale to si vysvětlíme v některém z dalších článků, pokud bude zájem.