Ráno jsme se šli rozehrát, hrál jsem na půlce s Vencou Váňou. Vůbec jsme to nemohli udržet v kurtě. Hráli jsem to pořád pozdě a naříkali, že se to nedá, že je to hrozně rychlé. Trenér Říha nám říkal, že je to všechno v hlavě a takové ty psychologické kecy. My jsme to fakt vůbec netrefovali a on pořád vedl svou o hlavě.

Když viděl, že s psychologií u nás nepochodí, tak se přesunul k „empajru“, kde se začal bavit s panem Melkou. Venca Váňa na mě volal, ať mu dám „volnej na kříž“, že si chce zkusit „zabít“ forhend. Tak jsem mu tam jeden nahodil a on do toho nastoupil. Já se však rozhodl, že to zkusím vrátit ještě větší ranou. Samozřejmě jsem to trefil pozdě a vystřelil jsem strašlivou ránu z forhendu, kterou jsem trefil trenéra Říhu zezadu do hlavy.

Ten šel hned na kolena. Po chvilce se zvedl a odešel na hotel Jana, kde strávil celý turnaj. Přišel se vždy podívat jen na náš zápas a kdykoli mě viděl, tak jen kroutil hlavou.

Podle mě je zcela normální, že trenéra čas od času bolí hlava ze svých svěřenců, ne?

Petr Vojtíšek