Petr ten večer byl ve „zvláštní náladě“ , neboť nezvládl pro něj velice jednoduchý úkon – totiž otevřít láhev šampusu a zabodl si do prstu kus drátu z košíku okolo špuntu, což jej poněkud rozladilo.

Přesto velice ochotně mladým vysvětloval magii výpletů, vyplétání a věcí okolo raket. Tak trošku s otevřenou pusou ho poslouchal i relativně neznámý Bohdan Ulihrach. Tak tohle mu prý nikdy pan doktor neřekl….

No a Petr Jurosz se do něj tak trošku navezl: „Hele Bóďo, dej mi ty svý kosy, já ti je pořádně zadarmo vypletu, ten váš zaklínač hadů na Rudý hvězdě umí h….“

Jenže Bóďa, a kdo ho zná, tak si umí představit jak tón jeho řeči, tak výraz v obličeji, říká: „Pane Jurosz, zejtra hraju s Prchlíkem, to je jednička v ročníku, tam nemám šanci…, to byste si zbytečně dělal škodu, třeba někdy jindy, jo?“

No to si chlapec naběhl, Petr Jurosz se do něj pustil s vervou hodnou jeho stavu a náladě. „Tak hele Boďo, ty jsi z Kolína, že jo? Ta víš co, di na nádraží, tam ti do Kolína jede vlak každejch pět minut, sedni na něj a jeď do……Kolína! Jestli jezdíš na turnaje uhrát kolo nebo dvě a nejedeš ho vyhrát celej, tak z Kolína nevystrkuj …..hlavu a vy… se na tenis, hraj to rekreačně!“

No Boďa byl jako opařenej, kdo zná Petra Jurosze, tak si jeho projev dokáže představit daleko přesněji a ví, že byl barvitější, než ho tady popisuji (Petr byl mladší o 13 let a také o 13 let razantnější… , neb se psal rok 1992).

Den nato Bóďa překvapil všechny, včetně sebe sama, a pokud se nepletu, tak ve třech utrápil toho Prchlíka a dostal se do finále. Tam na něj čekal Slovák Filip Kaščák na kurtě a já na empajru (nevím, co bylo pro něj horší…), ale první set byl pro Kaščáka zlý sen. Bóďa zahrál dva dlouhé a zalomil tam kraťas. První set skončil po 17 minutách kanárem (a to Kaščák do té doby procházel soutěží jako nůž máslem), ve druhém sice už nebyl pro Ulihracha takovou procházkou, ale zápas dotáhl do vítězného konce a odnesl si tenkrát docela hodnotné ceny.

Hlavně ale asi získal dostatek sebevědomí a odstartoval tím svou docela úspěšnou tenisovou kariéru.

A na začátku byla špatně otevřená flaška šampusu a drát v prstu jednoho populárního vyplétače a jeho blbá nálada.

Ivan Vyvadil