Do Průhonic se počátkem adventu již dvanáct let sjíždí tenisová vozíčkářská elita a zájem o tento turnaj je tak veliký, že je nutno hráče odmítat a přestože se jedná o kategorii ITF 3, kterou smí hrát hráči Top 20 jen omezeně, každý rok je v soutěži nejméně jeden, ale spíš dva až tři hráči top ten. Letos, po náročné paralympijské sezóně měl turnaj jednu hvězdu v kategorii Main Draw – Stefana Olssona, v ženách to pak byli mimo již zmíněné Aniek Van Koot i Britka Lucy Shukem a Němka Katharina Kráter, divizi Quad vládl nikoliv pevnou, ale tapem zabandážovanou rukou (aby udržel raketu) mladičký Anderson.

Vůbec na tomto turnaji byl znát nástup nové, mladé vozíčkářské generace – někteří hráči (Staman(1994), Jonker (1991), Whiley) sotva odrostli základní škole a hráli tenis nejvyšší světové úrovně. Bohužel, česká tenisová reprezentace vozíčkářů nemá zatím žádného podobného mladého hráče, byť se management snaží rozhazovat sítě všude, kde to je jen možné, aby omladil český kádr.

Pokud se mám zmínit o českých hráčích, tak nejdále se probojovali naši nejlepší Brychta a Stefanu. Brychta v semifinále proti Olssonovi byl bez šance a jako jeden z mnoha v této sezóně si šel koupit dvě klece – každý tenista ví na co. Michal Stefanu měl los „příznivější“ – musel přejít přes přemožitele druhého nasazeného Felixe – Marca Mc Carrola, kterého zvládl ve dvou setech, v semifinále byl nad jeho síly Polák Jaroszewski, kterému podlehl ve třech setech v krásné a dlouhé bitvě plné nádherných výměn. V Main Draw porazil Kubát Potůčka, ostatní naši hráči vypadli v prvním kole, v Second Draw postoupil do čtvrtfinále Hašek, Jochymek a Rajznover uhráli kolo. V soutěži žen a Quad jsme zastoupení neměli. Jaroszewski ještě nastoupil v sobotu k finále čtyřhry, kterou hrál s naším Brychtou proti švédskému páru „ssonů“ – Olssonovi a Larssonovi, ale již tam bylo vidět, že jeho loket byl příliš namáhán a další zápas by již nevydržel, takže šokovaným pořadatelům oznámil, že do nedělního finále ze zdravotních důvodů nenastoupí.

Pravidla však hovoří jasně – v takovémto případě je vítěz povinen sehrát exhibiční utkání podle rozhodnutí turnajového vedení a to nalezlo velice elegantní řešení – sehraje se nepříliš často hrané smíšená čtyřhra, kde na jedné straně budou vítěz mužů Olsson a semifinalistka Ruska Bubnová a na druhé straně sítě jim budou čelit vítězka ženské soutěže Aniek Van Koot a semifinalista mužů Mira Brychta. Nedělní program byl zachráněn a diváci, sponzoři i přítomné televizní kamery si přišli na své, protože uvolnění hráči, kteří již nebojovali o body, mohli ukázat celé své umění a bylo se opravdu na co koukat. Výsledek sice není důležitý, ale pro úplnost: Brychta s Van Koot porazili soupeře 10/8 v champion tie breaku třetího setu… Olsson přiznal, že to byla jedna z mála porážek v letošní sezóně, navíc z rakety jeho přítelkyně…Olsson totiž letos vyhrál s týmem vozíčkářský Davis Cup, Masters ve čtyřhře, na paralympiádě v Pekingu skončili s krajanem Wikstromem stříbrní…

V soutěži žen se ve finále dvouhry utkala loňská vítězka Van Koot se stejně sympatickou Britkou Lucy Shukem. když v semifinále musela velmi těžce bojovat s Ruskou Bubnovou, zatímco Lucy zvládla Němku Kráter lehčeji. Bitva o finanční prémii a body do žebříčku dospěla do třetího setu, kde byla Lucy tou méně šťastnou – 7/6(6), 4/6, 6/3 vyhrála Aniek. Lucy (1980) ji porážku oplatila v deblu, kde s krajankou Whiley (nar. 1992!) zvítězili nad Van Koot (nar.1990) a Buis (1988).

Quad divizi (hráci s postižením i horních končetin) ve finále porazil Johan Andersson (1984) kamaráda Anderse Harda (nar. 1982) a spolu také zvítězili ve čtyřhře.

Turnaje se zúčastnilo 16 hráčl Main Draw, 28 Second Draw, 18 (!) žen a 6 kvadriplegiků – téměř 70 hráčů od Kanady po Rusko. Všichni hráči i hosté byli navýsost spokojeni jak s organizací turnaje, tak s prostředím a vyslechli jsme mnoho dotazů, proč tento turnaj není povýšen na ITF 2. Upřímně řečeno, organizátoři to nevědí také, ví to snad jen na ITF a ti to nechtějí prozradit.. Škoda.

Autor: Ivan Vyvadil