Ale do opravdového „světa“ poprvé pracovníci firmy vycestovali až letos na jaře. Na začátku byla náhoda. Na dvorcích Sparty ve Stromovce se hrál tenisový turnaj také za účasti hráčů z Estonska. Průtrž mračen hru přerušila a zdálo se, že se bude pokračovat až následující den. Hrálo se ale už za pár minut. Siberovská antuka si s přívalem vody poradila. Výprava Estonců nevěřícně kroutila hlavou, protože u nich doma každý déšť znamená konec hraní. V zemi, kde prší častěji než svítí slunce by takovýto povrch byl skutečným vysvobozením.

Zakrátko přišlo pozvání od Estonského tenisového svazu a po krátké přípravě putovala ze Staré Boleslavi do Talinu parta Siberovců. Ještě před vycestováním jim předcházela doprava šedesáti kamionů škváry z Ostravy a sedmdesáti tun české antuky. Část pracovníků se 27. 3. 2008 přemístila do hlavního města Estonska letecky, druhá část cestovala v servisním voze. Siberovce uvítala už na letišti pravá severská zima, všude obrovské množství sněhu, ledový vítr ze Severního moře a mráz je opravdu vyděsil.

Díkybohu se během tří dnů vyčasilo, pracovité ruce odstranily hromady sněhu, část postupně roztála a mohlo se začít s vlastními pracemi. Štěrkový podklad včetně dalších stavebních prací provedly pro Národní tenisové centrum místní firmy, Siberovci pokládali škváru a antuku. Proč se škvára z Ostravy nedopravila lodí nebo vlakem? I o tom se uvažovalo. Ale přes Polsko, Ukrajinu i Estonsko vede širokorozchodná trať, materiál by se musel v Gdaňsku přeložit na loď a v Estonsku zase na nákladní auta. To vše bylo dražší a pomalejší než doprava po ose. V Estonsku škváru neznají a kvalitní antuka také nebyla k mání.

S dorozumíváním nebyla potíž. V Estonsku každý mluví rusky a četě pracovníků tlumočil parťák, který se rusky učil ve škole a všechno nezapomněl. Pracovalo se nepřetržitě od rána do noci včetně sobot a nedělí a v den oslav konce 2. světové války, 8. května, bylo hotové dílo předáno.

Zjednodušeně – co týden, to kurt a bylo jich celkem sedm. Siberovce se zájmem sledoval investor i hráči. Škváru viděli poprvé a litou antukovou směs pokládanou za mokra také. K údivu všech na dvorce mohli hráči nastoupit ihned po dokončení. Část pracovníků se do Estonska ještě jednou v červnu vrátila. Odletěli připravit dvorce na první velký turnaj. A měli štěstí. Pršelo, jen se lilo. Nikdo nevěřil, že by se v dohledné době mohlo hrát. A hrálo se… pár minut po dešti! Dobré i špatné zprávy se šíří rychle. O Siberovcích psal internet.

Záhy projevili zájem Finové z města Kotka a Ukrajinci z Kremenčuku. Zástupci obou měst se na práci Siberovců dokonce přijeli podívat. A vše směřuje k tomu, že za pár týdnů pojedou pracovníci firmy na Ukrajinu. Do Kyjeva letadlem a pak ještě 300 km autem. Škváru snad na Ukrajině mít budou, ale antuka bude zase česká. Tak šťastnou cestu. Zdá se, že slávu českého tenisu ve světě mohou šířit nejen tenisté, ale i unikátní SIBERASYSTEM

Fotogalerie z výstavby dvorců zde