Protože byl časový skluz, tak supervizor nás samozřejmě hnal na kurt i když ty kurty ještě nebyly způsobilé ke hře. Já hrál v první rundě. I po mých protestech jsem musel nastoupit, i když to hodně klouzalo. Vůbec se na tom nedalo hýbat, ale hrát jsme museli. Supervizor nám vyhrožoval, že jestli nenastoupím, tak mi to skrečuje.

Tak jsem nastoupil k zápasu s Andrejem Stoljarovem, vedl jsem 4:0, 40:0 a pak po jednom returnu, když jsem se snažil srovnat do splitstepu, tak se mi rozjely nohy, udělal jsem si oboustranný výrok kotníku a při dopadu na zem jsem se praštil do obličeje, takže mi tekla krev ještě z nosu. Já věděl, že je zle a supervizor si myslel, že simuluji a začal mi pískat čas na ošetření. Já jsem chtěl zavolat doktora, tam samozřejmě žádný doktor nebyl. Pak teda přijel nějaký rádoby doktor, snažil se mi to zatejpovat, ale samozřejmě to nestihnul v časovém limitu, tak jsem musel nastoupit a odpálit ten jeden gem, aby bylo rychle další střídání stran. Doktor mě narval nějakými prášky na bolest, takže jsem hrál dál. Vzhledem k tomu, že jsem za stavu 4:6, 0:1 omdlel, tak jsem se rozhodl zápas skrečovat.

Supervizor mi řekl, že musim na „medical“ (potvrzení, že mám zranění – myslel si, že simuluji), tak mě odvezli do nějaké nemocnice. Tam mi to zrengenovali. Nikdo tam neuměl ani slovo anglicky, takže domluva byla fantastická. Snažil jsem se z nich dostat, za jak dlouho by se to mohlo dát do pořádku, protože někdy se výron dá dohromady za týden až 10 dnů. Já měl ten satelit dobře rozehraný, tak jsem nechtěl vzdát další dva turnaje. Oni říkali, že možná týden, možná dva týdny.

Přijel jsem na hotel, kde jsem bydlel s Vaškem Dudou. Přes noc mi ta noha natekla takovým způsobem, že jsem věděl, že je to hodně zlé a rozhodl jsem se letět domů. Problém byl ten, že jsem tam letěl z Vídně, kde jsem tedy měl auto.

Když jsem přiletěl do Vídně, kde tehdy napadl první sníh, jsem sebou švihnul a sjel s vyvrknutou nohou celé schody po zadku. No řídit se s tou nohou nedalo, tak jsem jel vlakem domů do Havlíčkova Brodu do nemocnice, kde mi pan doktor řekl, že mám oboustranný výron i přetrhané vazy, takže mi dají na 2 měsíce sádru. A půl roku jsem nehrál.

Vtipné ještě bylo to, že mě máma před odjezdem donutila zaplatit pojištění na měsíc na výjezd do zahraničí. Bohužel, jak tam nikdo neuměl anglicky, tak mi ani nemohl napsat žádný papír, takže mi pojistka byla úplně na nic. Ale dnes je to možná už trochu lepší.

Ještě vtipné je, že Dlouhán (Lukáš Dlouhý) s tím Stoljarovem hrál v roce 2004 ve 2. kole na challengeru někde v Asii, měl set a 3:1 a udělal si kotník taky a musel skrečovat.

Petr Kovačka