Vůbec ve čtyřhře byly k vidění velmi zajímavé a vyrovnané zápasy. Dobře hrál na turnaji trutnovský Petr Vaníček, Tomáš Musil z Chomutova a jako již tradičně Lukáš Vojtěchovský.

Více se rozhodně čekalo od mladých Kunčíka, Lucáka a Kozelského. Zajímavostí je, že na turnaji startovali tři vítězové Pardubické juniorky ( Cakl, Maršoun, Kameník ) a jeden finalista ( Majšajdr ).

Jinak vše proběhlo snad jako vždy bez problémů. Ostudu si udělal v KTriumfu Jakub Cymorek, který nezaplatilv res­tauraci účet a se slovy, že si jde do auta pro peníze odjel domů.

Při řízení turnaje jsem si našel čas popovídat si s panem Dr. Zdeňkem Žofkou, který spolukomentuje tenis v České televizi ( dříve pracoval 7 let pro německý a 4 roky pro anglický tenisový svaz ). Na turnaji doprovázel mladého Josefu Kurku.

Zde je jeho názor na pár témat o kterých jsme diskutovali:
1. Mají domácí české turnaje třídy A dospělých slušnou úroveň, jak organizačně tak i hráčským materiálem?

„Co se týká organizace rozhodně ano. Například zde v KTriumfu je nádherná hala, povrch i zázemí. Ale byl jsem před týdnem v Jablonci Břízkách a tam to bylo hodně podobné. V tom je rozhodně největší pokrok od doby, kdy jsem hrával já.
S hráčskou úrovní se to už srovnat nedá. Dříve by na tomto turnaji startoval jako dorostenec třeba Lendl a nejspíš by turnaj vyhrál. Jenže dnes chce hrát každý venku zahraniční turnaje a taky může má-li na to prostředky.“

2. Jenže já si myslím, že kdo tady nedojde do závěrečných kol, nemůže nic venku uhrát.

„Přesně tak a taky se to bohužel potvrzuje, protože i ten nejmenší Futures je těžší než český turnaj třídy A. Ale tyto turnaje v sobě skýtají skvělou možnost otestovat si jak na tom kdo je, něco se zde dá i vyhrát a hlavně hráči moc necestují. Je pravda, že se u nás pořádá pár zahraničních turnajů což je dobře, ale ještě lepší by pro české hráče bylo, kdyby jejich termíny nebyly hned po sobě, protože pak by na ně nejelo tolik zahraničních hráčů jako na „českou tour“ a našich hráčů by se do soutěže dostalo možná víc. Ale nevím, jestli to vůbec lze v rámci ITF prosadit.“

3. A zaujal Vás někdo z mladých tady na turnaji a nebo někde jinde?

„Bohužel ne. Zatím jsem neviděl nikoho z ročníků 1988 – 1992 o kterém bych si myslel, že se může dostat do první světové stovky a tím i do Davis cupu, ikdyž bych se rád mýlil. Lepší přehled mám u chlapců, takže u ročníku 1992 a starších
to zatím u nikoho na velký tenis nevypadá.
Příslibem může byt Veselý, který nevím jestli to zvládne fyzicky nebo Rumler ( oba 1993 ), ale to je ještě předčasné hodnotit.“

4. Co mladým chybí, aby se výrazněji prosadili ? Systém se zdá až po žákovské kategorie dobrý, ale tam všechno končí. A jak jsme na tom s kvalitou trenérů?

„Především jim chybí zarputilost a bojovnost. A bez těchto vlastností nemůžete hrát dnes velký tenis.
Pamatuji se, že jsem taky třeba přijel na turnaj, kde jsem si v prvním kole na všechno zvykal, nešlo mi to ale vydřel jsem postup. A pak mě to nakoplo a hrál jsem čím dál tím líp.
S úrovní trenérů to dříve taky bylo lepší, např. Kurz, Pála, Jankovský, Šavrda, bratři Huťkové a mnozí další.
Dnes může trénovat v podstatě každý, kdo si přinese koš míčů. Za mých časů se trenéřině věnovali hráči, kteří hráli na velmi slušné úrovni., ale nemohli kvůli systému vyjíždět na zahraniční turnaje. Studovali jsme spolu trenéřinu na FTVS a mnozí z nás
před tím měli ukončené vysokoškolske vzdělání. Tenis není jen o forhendu a bekhendu, je k tomu třeba obecný přehled, alespoň částečné znalosti fyziologie a psychologie atd. Mnoho skvělých trenérů již zestárlo nebo pracují v zahraničí a ti, kteří
by taková kritéria splňovali z různých důvodů pro český tenis nepracují.“

Pavel Zlatohlávek