Od neděle 9. srpna do pátku 14. srpna jsme měli šanci sledovat výkvět našeho juniorského tenisu.

Kdo chyběl na Juniorce?
Mezi chlapci chyběl pouze Radim Urbánek (1991). Mezi děvčaty dvojčata Karolína a Kristýna Plíškovy (1992), Dana Machálková (1992), Tereza Bekerová (1991). Důvodem jejich nepřítomnosti byla účast na mezinárodních turnajích dospělých.
Někteří se mnou jistě nebudou souhlasit, ale troufám si tvrdit, že vyhrát Juniorku je mnohem více než získání pár bodů do žebříčku ATP resp. WTA. Pokud hráč má své kvality, pak jistě body udělá i jindy než v druhém srpnovém týdnu.
Bylo by skvělé, kdyby se každoročně v Pardubicích sešla absolutní juniorská špička a bojovala o zápis do listiny slavných jmen vítězů Pardubické juniorky. Pokud trenéři nedají svým svěřencům „volno“, aby si zahráli Juniorku, pak se může stát z Juniorky lepší áčkový turnaj, což si jistě nezaslouží. Je to prostě realita. Když se někdo bojí přijet na Juniorku, aby náhodou neprohrál s někým mladším nebo si opravdu myslí, že mu něco uteče, když nepojede jeden Future nebo „desítku“, tak ho nechme při tom.

Kdo na letošní Juniorce překvapil?
V kategorii dívek překvapila Karolína Čechová (1992) postupem do semifinále. Karolína v šestnáctce udolala ve čtyřhodinovém maratonu Kláru Němečkovou (1992) a ve čtvrtfinále jí nervozitou svázaná Schlehoferová (1992) postup do semifinále usnadnila.
Příjemným překvapením byly i běžecké výkony Jesiky Malečkové (1994), pro kterou není žádný míč ztracený, ale i úderově v Pardubicích předvedla odvážný moderní tenis a jako jediná udělala set na pozdější vítězku Martinu Boreckou (1991).
Největším překvapením (alespoň pro mě) byla Kateřina Siniaková (1996), loňská mistryně mladších žákyň, která vyhrála předkolo a v dalším kole sehrála rovnocenou partii s nesrovnatelně zkušenější Klárou Němečkovou (1992). Kateřina od loňska prošla velkým výkonnostním růstem a troufám si říct, že příští rok již může patřit k černým koňům Juniorky.
Markéta Plachá (1991) svým postupem mezi nejlepších 16 dívek jistě také příjemně překvapila. Především její tenis proti Petře Kubinové (1993) byl sebevědomý a důrazný.
Dobře hrála Ivana Kubíčková (1992), která svou solidní hrou nedala šanci po zranění ramene hrající Tereze Budilové (1991). Stopku jí v šestnáctce vystavila důraznější Klára Fabíková (1993).
Anežka Makovičková (1992) si na Juniorce uhrála „svoje“, i když trochu se štěstím, protože odvracela v šestnáctce mečboly proti Smitkové (1994). Ve čtvrtfinále měla zase trochu smůly v zápase s Martinou Kubičíkovou (1991), kdy jí sety utekly až za stavu 5:5.
Tereza Hejlová (1995), která překvapila na zimní republice dorostenek, svůj úspěch na juniorce nezopakovala, i když přiznejme si, že halové mistrovství s Juniorkou lze asi jen těžko srovnávat. Přesto Tereza předvedla dobrý tenis proti Dianě Šumové (1994) a Janě Matouškové (1993). V šestnáctce už nestíhala Martině Kubičíkové (1991), která míče svižně rozdělovala do rohů.

V kategorii chlapců potvrdil roli černého koně turnaje Tomáš Prokop (1993). Až v semifinále prohrál 6:7 ve třetím setu s Robertem Rumlerem (1993).
Filip Strnad (1992) prohrál také s Rumlerem (1993) a také 6:7 ve třetí sadě. Strnad určitě přijede i příští rok a pokud zlepší servis, tak bude na pardubické antuce hodně nepříjemný.
Příjemně překvapil Robin Bulant (1992), který porazil Zeleného (1991), Rašticu (1991), Pitru (1993) a až ve čtvrtfinále nestačil na Tomáše Prokopa (1993). Bulantův forhend má světové parametry, potřeboval by však zapracovat na servisu.
Jiří Veselý (1993) sehrál jeden z nezapomenutelných zápasů s Lukášem Vrňákem (1993), kterého po 4 hodinách udolal 7:6 ve třetí sadě 12:10 v tiebreaku. To ho zjevně nastartovalo k celkovému vítězství. Veselý jako klasický levák hraje chytře úhly a má cit pro stopbal.
Michal Kozelský (1991) hrál až do semifinále velice solidně. Servis, rychlý forhend a konečný volej u sítě. V zápase s Veselým (1993) mu tolik nechodil první servis, což asi rozhodlo. Nicméně Kozelský má dobrou techniku a nebojí se hrát rychle, rychlý servis, což by mohlo už i v dospělých přinášet body.
Pavel Liška (1991) byl pro zasvěcené příjemným překvapením Juniorky, neboť o jeho výkonnosti někteří hráči neměli valné mínění. Nyní však je již jasné, že Pavel Liška nehraje vůbec špatně a především na antuce by jeho styl hry mohl na soupeře platit.

Nejlepší zápas turnaje
Mezi dívkami nejlepší tenis předvedly ve svém duelu Klára Fabíková – Monika Tůmová 6:2, 0:6, 6:2. Fabíková dominovala servisem a snažila se výměny rychle ukončit. Tůmová předvedla dobré čtení hry, pokrytí dvorce a úhly z leváckého forhendu.
Mezi chlapci to byl určitě čtyřhodinový maratón Veselý – Vrňák 7:6(5), 2:6, 7:6(10). Vrňák byl lepší ve výměnách. Veselý servíroval a bořil výměny přesnými stopbaly. A neopakovatelnou kulisu těmto i dalším zápasům vytvořili diváci, kteří si i díky tradici Pardubické juniorky najdou každý rok cestu do areálu LTC Pardubice. Ten, kdo jezdí po turnajích, ať doma nebo i v zahraničí, ten jistě potvrdí, že oproti Juniorce na jiných turnajích diváci prostě nejsou. Nějak to prostě všechno ladí dohromady: krásný areál LTC Pardubice umístěný v zámeckém parku, tradice budovaná od roku 1926.

Závěrem
82. ročník Pardubické juniorky má své vítěze. Jsou jimi Jiří Veselý (1993) a Martina Borecká (1991), kterým patří naše gratulace. Poraženým popřejme, aby na Juniorku vzpomínali hezky a za rok se znovu vrátili a bojovali o prestižní titul. Těm, kteří již příští rok budou v kategorii dospělých popřejme hodně štěstí ve skutečném tenise. A nakonec dobrá rada Jardy Jágra pro nás všechny: „Když chceš být lepší než ostatní, musíš trénovat víc než ostatní“.

Pokud chcete poslat někomu tento článek e-mailem, klikněte níže na ikonku obálky.