Je důležité si pamatovat, že tenis je hra procent. Nejsou zde žádné jistoty, pouze pravděpodobnosti. Vaším úkolem je využít co nejlepší šance, které se vám naskytnou. To se vám ale nepodaří, pokud bude se vaše mysl zaobírat tím, jak je soupeř nebezpečný a neporazitelný. Místo toho se soustřeďte na svůj herní plán a věřte tomu, že vaše údery jsou natolik dobré, aby mohly komukoliv konkurovat. Je v pořádku dělat ve své hře lehké úpravy a přizpůsobení podle potřeby, ale vždy je třeba udržet je v rámci svých schopností. Tlačit svoji hru nad udržitelné limity by vedlo k neúspěchu.

Stejně tak hrát pouze na solidní výsledek a řešit, co si soupeř a diváci myslí, vede ke stejnému konci. Typickým příkladem jsou zápasy na centrálních dvorcích. Outsideři často nejsou schopni předvést svůj standardní výkon, což však není způsobeno kvalitou soupeře, ale sílou okamžiku, velikostí arény, množstvím diváků apod. Takový hráč více řeší okolí kurtu, než dění přímo na něm. Vítězství či porážka, to jde v tu chvíli stranou, prioritou je uspokojivé představení, resp. „neudělat ostudu“.

Rozhodujícím faktorem je, že se musíte soustředit na svoji hru a věřit, že je správná. Pokud se vám v zápasech s jasnými favority podaří setřást prvotní chvění a udržet těsné skóre, máte šanci. Není potřeba si v takových chvílích myslet, že ten váš „neporazitelný“ soupeř najednou předvede něco nadlidského, aby vás porazil. Pokud si budete myslet, že on má nějaké skryté zbraně, vy budete podvědomě hrát něco, co byste si jinak netroufli a tím více chybovat. To je často důvod, proč „velcí“ hráči vyhrávají tie-breaky a těsné koncovky. Není to proto, že by v tu chvíli předvedli něco úžasného, ale spíše proto, že se jejich soupeři snaží pozvednout svoji hru na vyšší úroveň, kterou nezvládnou.

Když je skóre vyrovnané, není žádná hvězda, alespoň v tu chvíli, lepší než vy.