Když člověk vstává dříve než by chtěl, tak by na snídani čekal něco víc než bagetu s máslem a džemem. Ale je to v ceně pokoje a je to lepší než bageta s jedním plátkem šunky za 5 EUR, kterou mají na kurtech. Po snídani jsme vyrazili na kurty. Autem parkujeme asi kilometr od areálu, protože nikde blíže nenajdete flek.

V první rundě na kurtě č.2 (tam může i kolega Šístek, protože nemá badge) hrál Davydenko, tak jsme tam vyrazili. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme vyšli po schodech do hlediště? Absolutně plno. I na ochozech nebylo volné místečko. Ptáte se jak to? Většina lístků (včetně lístků, které fasují hráči), jsou lístky na všechny kurty kromě největších tří dvorců. Proto když na dvorcích 2–18 hraje nějaké zajímavé jméno, musíte si počkat nebo zkusit jít hledat svůj tenisový zážitek na jiný kurt. My jsme to vzdali a šli se podívat na dvorce 11–18, kde jsme doufali, že budeme mít více štěstí. Ale ani tam to nebylo o moc lepší. Všude spousta lidí.

Rozdělili jsme se a já se šel podívat do players lounge, kde je pohoda. Tam seděl i Roger Federer v kšiltovce a mračil se na televizi, ve které sledoval Rafu, který byl na cetrkurtu před jeho zápasem. Potkal jsem tam Aleše Kodata, se kterým jsme probrali od kamarádů, přes golf až po Nicole a pak jsem vyrazil na kurt, kde hrál Tomáš Berdych s Bolellim. Po 20 minutách čekání jsem se konečně dostal do hlediště a viděl jsem konec prvního setu. Berďa byl pod tlakem, Bolelli ho hnal, dobře servíroval. Po setu jsem šel jinam, ale Berďa prohrál nakonec až v 5 setech.

Viděl jsem celý zápas Lucky Hradecké, která porazila Meusburger 6:1, 6:2. Pro Lucku jednoduchý zápas, i když tvrdila před zápasem, že je docela nervózní. Meusburger byla nějaká unavená, funěla a tahala nohy za sebou.

Po Lucce Hradecké nastupovala Bára Záhlavová-Strýcová proti Dominguez Lino a prohrála 9:7 ve třetí sadě. Velice zajímavý byl třetí set, kdy Bára vedla 3:0 a pak prohrála 3 gemy, aniž by vyhrála bod. Báru to nabudilo ke změně taktiky a začala chodit po servisu na síť. A vida, zabralo to. Sice ne úplně, když nakonec prohrála, ale pokud by nic neudělala, tak by asi prohrála rychleji. Samozřejmě si francouzké publikum vyslechlo sebekritiku Báry, že má „IQ tykve a že je guma“, ale mohli se jen hádat, co že to znamená „guma“.

Opravdový tenisový zážitek nás ale ještě teprve čekal. Zápas Minář – Hernandes byl na pořadu dne po Báře. Mini neskutečně dobře servíroval. Hernandes začal cákat ve druhém setu. Ve třetím setu už jen říkal, že by dnes Mini měl jít do kasína, protože mu všechno vyjde. Mini ho ničil svým maximálním nasazením dál a dál. Když Mini doběhl další s Hernandesových perfektních stopbalů a zahrál ho ještě obouruč navíc po lajně přes vysokou síť, tak už frajer vůbec nechápal. To byl tenis, klobouk dolů. Minář – Hernandes 6:3, 7:6(5), 6:3. Demolice. Na Miniho čeká v dalším kole Andy Rodick.

Miniho taktiku vám napíšu zítra …

Lukáš Březina