Del Potro - Berdych 6:7(5) 6:7(6)

něco tady chybí... :P

Bedřich dovnitř

Berdych VEN ! ! !

Tak na tento špíííl jsem velice zvědavý....oba formu jako hrom!!! No spíše Juan, bude mít určitě větší podporu obecenstva....

No tohle natipovat, to je fakt "ruská ruleta". TAkže to vidím, že vsadím na Del Potra a buď vyhraju body, nebo budu rád, že vyhrál čech.

Jiříku, naprosto souhlasím....

Zatím je to absolutně světový tenis.

Borec...

JJ, fakt parádní tenis od obou. A první set byl i slušně dramatický, nejdřív Del Potro break navrch a podával na vítězství v setu, pak tiebreak, v němž Tomáš vedl 5-1, ale Del Po srovnal na 5-5, ale další dva body uhrál Tomáš.

I Potro na tom modrým klouže. Ale maj tam krásný fáro!

Tak tohle vítězství by mohlo pořádně posílit Tomášovo sebevědomí před Davis Cupem s Argentinou.

opět teplý tiebreak

a jako už bylo dost té srandy VEN VEN VEN

Karel Čapek - NÁŠ VERSUS TEN DRUHÝ - úryvek z knihy Od člověka k člověku 2
....
Onoho večera bylo totiž krom těch dvou pánů, krom pleskání
nohou a rukavic a krom občasného soudcova “break” slyšet ještě
něco: tři tisíce lidí. Tři tisíce lidí se mohlo ukřičet a utleskat radostí,
když jejich favorit Nekolný zasáhl nějakým direktem bradu nebo
ucho Belgičanovo, což celkem chápu; ale ty tři tisíce lidí mrazivě
mlčely, když se Belgičan nedal a bil patrně tak dobře, jak uměl. Tu
bylo ticho, do kterého dokonce zajelo podrážděné hvízdání. A pak
ty tři tisíce lidí ryčely vášnivým protestem, když jejich Franta nebyl
prohlášen vítězem. To se rozumí, je to lumpárna a nespravedlnost,
náš Franta to měl vyhrát, Belgičan bojoval špatně, soudce rozhodl
špatně, hanba jim, a basta. A tři tisíce lidí se rozešly s živým pocitem
křivdy a další desítky tisíců se zasmušily nad tím, že se nám holt
ubližuje a že je to lumpárna.
Říkává se, že sport vychovává lidi pro fair play, že je učí sklonit
se prostě před netto výkonem. Promiňte, z toho křiku jsem měl jiný
dojem. Že nám nejde o výkon, ale jen o úspěch. Že bychom nejraději
viděli, kdyby Belgičan do sebe nechal mlátit jako do deky, načež by
se slavnostně vyhlásilo, že náš Franta je šampiónem Evropy a že my
jsme vůbec chlapíci. Když vyhrajeme my, je to samozřejmě v
pořádku; když vyhrají ti druzí, je to lumpárna a zrada. Nejhorší na
věci je, že náklonnost takto jednoduše si vykládat fakta není doma
jen u našich sportovních fandů; zdá se, že patří do daleko širší
kapitoly “jací jsme”. Ani si už neumíme uvědomit, že čím je ten
druhý lepší, tím větší je čest našeho Franty; že jen tehdy se náš
Franta může ukázat jako chlapík, má-li proti sobě dobrého a
úctyhodného chlapíka. Snižujeme své vlastní Franty i sebe samy tím,
když si namlouváme, že na té druhé straně je jenom chamraď, zrada
a intrika. Ztrácíme schopnost ocenit výkon, měřit a hodnotit. Vidí-li
politický člověk v těch z druhé partaje jenom neschopné lidi a
zaprodance, zříká se tím možnosti hodnotit i své vlastní Franty
podle jejich činů. Pro samé podezírání a inkriminování přestáváme
vůbec vidět výkony, ať na té, nebo na oné straně. To ovšem je konec
fair play. Dostáváme se do stavu chronického podráždění; nejde-li
to po našem, křičíme hanba a zrada a máme pocit, že se nám
ubližuje. Je to velmi špatný sport; a špatný sport je nejmizernější
výchova.
Lidové noviny 19. 3. 1931

...už jenom krůček a můžeme oslavovat českého vítěze:)