V lednu tomu bude 20 let, co v Petru Kordovi (49) bouchla Etna, jak říkává. Štěstím bez sebe se vrhl na tribunu za manželkou Reginou a dcerkou Jessikou. Euforii z grandslamového titulu, jakou zakusil na Australian Open 1998, od té doby žádný český muž nepoznal. „A jestli to nezmákne Berďa, asi se ta doba bez trofeje bohužel ještě protáhne,“ pravil Korda ve Wimbledonu, kde koučoval svého syna Sebastiana.
Jste poslední český muž, který vyhrál grandslam. Je vám z toho smutno?
„Je to blbý. Myslel jsem si, že mě Berďa napodobí. Třeba tady ve Wimbledonu hrál docela dobře. Spadly z něj věci, které ho tížily, když blbli s Ivaniševičem. To jsem ho nepoznával. Když jsem ho viděl na kurtu, tak to byl divný tenis. Nevím, co trénovali, ale prostě to nebyl Berdych. Jeho hra se mi nelíbila. Zase vypadá dobře. Lidi by ho neměli odepisovat.“
Za ním ovšem moc následovníků nenajdete, že?
„Jestli to nezmákne Berďa, asi se ta doba bez trofeje bohužel ještě protáhne. Škoda, i veřejnost potřebuje, aby se v tenisu ukázala nejen česká holčičí síla. Co Tomáš zatím dokázal, je velice dobré. Doufejme, že se urve a jednou grandslam vyhraje. Já jsem první, který se těší, že mě jednou vystřídá.“
Vy jste na grandslam čekal skoro celou kariéru, získal jste ho pár dní po třicetinách. Co byste Berdychovi poradil?
„Důležité je věřit. Když jdete na kurt, musíte věřit. Když se postavíte nad golfový balon, musíte věřit. I Tonda Panenka taky věřil, že ze Seppa Maiera udělá vola. Musíte si věřit. Když to nevyjde, jdete do šatny, smyjete to a máte šanci další týden.“
Pokud ale před vámi stojí Roger Federer, nejlepší tenista všech dob, může to vaší vírou otřást.
„Proč? I Federer má dvě ruce a dvě nohy. To má Berďa taky. Tak jsou na tom stejně. Šanci mají začátkem zápasu oba stejnou. Když nalosují grandslam, stojí proti vám 127 borců a je jedno, jestli se jmenují Novak, Andy a další. Musíte se snažit vyhrát sedm zápasů a nic jiného nemá smysl řešit.“
Pořád má podle vás Berdych šanci na grandslam?
„Proč by nemohl vyhrát? Pořád je to mladý kluk. Hranice se posouvá. Dřív to bylo 28, 29 let, Tomášovi bude dvaatřicet. Podívejte se, jak se všema letos vyběhl Federer. Proč by se mu to nepovedlo? Nejvíc by potřeboval, aby se mu nepřipomínalo, že nic nevyhrál. I semifinále Wimbledonu je fantazie. Národ to tak musí brát, protože potřebuje nějakýho Berdycha, nějakou injekci, aby znova vyšli malí kluci, kterým je šest sedm let, vzali raketu a hráli.“
Loni, ještě než Berdych najal Gorana Ivaniševiče, šly zvěsti, že se s vámi připravoval na Floridě a zvažoval, zda vás nenajmout za trenéra.
„Tohle nebudu komentovat. Nebudu.“
Vy jste byl po konci spolupráce s Radkem Štěpánkem na trenérském trhu žádaný. Pomáhal jste ruskému talentu Andreji Rublevovi, který vás letos v Austrálii chválil. Ale nezlomil vás, abyste s ním cestoval. Kolik bylo nabídek?
„Hodně. Byly zajímavé. Ale konkrétní jména si nechám pro sebe. Co se stane ve Vegas, má zůstat ve Vegas, ne?“
Jste především trenérem Sebastiana, že?
„Tuhle funkci si nechávám. Kdykoliv nemá turnaj, chci ho mít doma. Vytáhnul jsem ho z tréninkové skupiny USTA. Pro mě je důležité, aby měl správnou rovnováhu - škola, rodina, trénování. Hraje pořád jenom jednou denně, ne jako ostatní. Jestli přijde doba, kdy bude potřeba máknout naplno, nebude mi od tenisu utíkat.“
Vaše dcery Jessica s Nelly hrají právě golfové US Open, Sebastian se drží v juniorské čtyřhře Wimbledonu. To musí být na rodiče nápor.
„Teď mi Regina posílá zprávy, jak si Jessi a Nelly vedou na US Open. A já jí píšu, jak hraje Sebastian ve Wimbledonu. Víte, já jsem nejraději za to, že moje děti mají ke sportu stejný vztah, jak jsem měl já. Pro mě byl tenis droga, vstával jsem s ním i usínal. Jenom mě mrzí, když si přečtu nenávistné hlášky, že jsme Čechoameričani, Američani.“
Ale vaši potomci reprezentují USA.
„Ano. Třeba by nebyli tak úspěšní, kdyby vyrůstali v Česku pod neustálým presem, že jsou Kordovi. V Americe mají volnost... Ale já třeba ani nemám americký pas. Zůstal jsem hrdým Čechem, každý den ráno si čtu, co se děje v našem sportu, jsem velký fanda.“
Sebastian není jediný ze známého tenisového rodu, jenž hraje za Spojené státy. Ty teď budou na světovém šampionátu čtrnáctiletých v Prostějově reprezentovat Martin Damm junior a Tobiáš Kodat, bratr Nicole Vaidišové.
„Asi mě kopírovali (smích). Já jsem se rozhodl jít touhle cestou, protože jsem potřeboval mít pro své děti určitý klid. Nedokážu to vysvětlit. Řada lidí mě nenávidí, že jsem zradil republiku, protože jsou děti Američany. Já jsem se takhle svobodně rozhodl, protože doba nám tu možnost dala. Nechtěl jsem mít děti pod mikroskopem, protože to je hrozně těžký. Děti si vybraly sport a svůj životní směr samostatně. Máme s Reginou rodiče v Praze a není to sranda mít dva lidi na tři děti, neměli jsme babičky, dědečky, nikoho. O to víc má naše rodina k sobě blízko, jsme semknutí. Myslím, že tohle bychom v Česku neměli.“
Související články
