VIDEO | Už je to čtvrt století, co jméno Mandlíková zmizelo z výsledků. Možná se do něj zase vrátí. Čtyřnásobná grandslamová šampionka Hana Mandlíková vychovává svá dvanáctiletá dvojčata Marka a Elizabeth k dráze tenisových profesionálů. Talent prý zdědily po ní, příjmení tak úplně ne. Oba děti se jmenují Mandlik, slavnou mámu i tak nezapřou.
Jak se daří dvojčatům? Stále je drží nadšení pro tenis?
„Ještě jo. Nechci je jako matka moc chválit, ale tenis jim celkem jde. Elina je asi pětadvacátá na Floridě do čtrnácti let. A to je jí teprve dvanáct.“
A Marek?
„Ten je jiný. Je super talentovaný, ale je jako lanovka. Vypne, zapne, vypne, zapne. A to nejde. Navíc u kluků je to v tenise všechno mnohem těžší.“
Jak jejich tenisový vývoj prožíváte?
„Je to pro mě velice psychicky náročný. Když jsem hrála sama, byly to nervy. Pak jsem hrála s Novotnou (trenérka wimbledonské vítězky Jany Novotné), což byly ještě větší nervy. A teď to jsou úplně největší nervy, protože jde o vaši vlastní krev. Chcete pro ně udělat to nejlepší, poradit jim. A oni to třeba neberou. Elina mě sice poslouchá na slovo, ale Marek mi řekne ´jo mami´ a stejně si udělá, co chce sám. Pak mě to mrzí. Chci mu poradit, předat zkušenosti, ale on radši poslechne trenéra. Někdy je to hrozně frustrující.“
Jak reagujete?
„Ze začátku jsem se naštvala a vynadala mu. Teď už se to snažím řešit tak, že jdu za trenérem, probereme to spolu a přes trenéra mu to vlastně vzkazuju.“
Takže trenér musí být dobře koučovatelný.
(smích) „Přesně tak.“
Jsou děti tak temperamentní, jako jste bývala na kurtu vy? Lámou rakety?
„Elina je spíš kliďas, ale Marek láme hodně raket. Pak dostane vynadáno. Párkrát se stalo, že hrál zápas a já ho z něj stáhla, jak se rozčiloval. Samozřejmě brečel. A pak to za měsíc udělal znovu.“
Potkáváte se s Petrem Kordou, jenž vychovává k profesionální kariéře syna Sebastaiana?
„Petr bydlí dvě minuty ode mě. Vidíme se na turnajích, kam jezdí se Sebim. To je šikovný kluk. Teď hodně vyrostl a hraje moc dobře.“
Korda říkal, že se na turnajích snaží být zalezlý v rohu a odtud se na zápasy dívat.
„Kecá! (smích) Je tam za plotem jako každý rodič. Ale je celkem klidný, to musím uznat. Já jsem taky klidná. Uvnitř jsem samozřejmě nervózní, ale snažím se to na sobě nedat znát. Jen mě vždycky naštve, když děti šidí. A to dělá v Americe sedmdesát, osmdesát procent dětí. Marek se třeba ozve, ale Elina je strašně klidná. Vtloukám jí do hlavy, že když ji někdo šidí, musí ho šidit taky. Ale ona ne, v tomhle si nedá poradit.“
V čem je naopak nejvíc ovlivnit můžete?
„Vidím techniku, která je v tomhle věku strašně důležitá. Jsou tam holky, co jen vrací míče, protože mají nahráno šest hodin denně. A třeba Elinku porazí, jelikož jsou fyzicky silnější a vrátí to padesátkrát přes síť. Ve dvanácti letech ale není důležitý, jestli prohraje nebo ne. Teď je důležitý, aby měla technicky dobře založené údery a uměla všechno – čop, kraťas, servis - volej. Pak se stane, že v šestnácti se holky bez techniky zastaví a ty, co ji mají, je převálcují. Člověk musí mít trpělivost, moc děti netlačit, aby je tenis bavil.“
Hana Mandlíková: Nejvíc mě štve, když děti šidí
Video se připravuje ...
Děti se můžou s tenisem dostat na vysokou školu
Takže se snažíte na děti netlačit?
„Rozhodně. A také se snažím dát jim co nejvíc svého času. Ony chodí hrát, mají trenéra, ale já jsem s nimi stejně na tenise každý den. Protože vím, že když tam nejsem, trenér trošku ubere. Dělají si ze mě srandu: Už je tady zase Mandlíková. A já jim říkám: To víš, že je tady zase Mandlíková. No a co, vadí ti to?“
Máte plán, nebo spíš přání, aby z dvojčat vyrostli tenisoví profíci?
„Už teď jsem přesvědčená o tom, jak dobře moje děti hrají, že se můžou dostat s tenisem na vysokou školu. To znamená, že můžou jít dál studovat a mít to zaplacený. Kdyby to vyšlo aspoň tak, budu happy. Myslím, že Elinka má tak 70 nebo 80 procent šanci, že by se mohla na tůru WTA dostat. U kluků je to ale mnohem těžší. S Markem to vidím tak padesát na padesát.“
Chtěla byste vůbec, aby byli profesionály?
„To víte, že ano. Je to sice těžký, ale zároveň hezký život.“
Hrát ale s tak slavným jménem je přeci jen cejch…
„Ale oni se oba jmenuji Mandlik, ne Mandlíková. Takže tohle nikdy nepoznají. (smích) Udělali jsme to kvůli Marečkovi. Kdyby přijel do Česka, tak přeci nemůže být Marek Mandlíková. To by z něj měli všichni srandu. A Elinka je taky Mandlik.“
Spousta slavných sportovců ale ani nechce, aby šly děti v jejich stopách. Vy jste jiná. Proč?
„Když chce dítě dělat tenis, tak proč mu to zakazovat? Ať se s tím porve. Já se s tím taky musela vypořádat. Můj táta (Vilém Mandlík) byl známý atlet, cítila jsem jako malá tlak, ale musela jsem se s tím porvat. Buď se s tím dítě vypořádá a něco z něj vyroste. A nebo ne. Ale proč dětem bránit v něčem, co chtějí dělat?“
Jsou na dětech vidět vaše geny, mají dobrou ruku?
„Mareček má výbornou ruku. Tu zdědil po mně. Ale musí si srovnat hlavu, nemůže to s ním jít pořád nahoru dolů. Věkem se snad zklidní. Elinka má taky dobrou ruku, i když ne tak jako Marek. Ale zase má neuvěřitelnou hlavu. Hraje proti mečbolu a utne to tam jako nic. Nebojí se do toho jít v pravou chvíli.“
