Jak zmiňuji ve videu (pod článkem), podání je bezesporu technicky nejnáročnějším tenisovým úderem. A přitom je to jediný úder, na který máme dostatek času a jeho provedení závisí jen a jen na nás. Jasně, záleží také na povětrnostních podmínkách, tlaku vzduchu, nadmořské výšce, postavení planety Venuše ke Slunci a dalších důležitých skutečnostech. Ale pořád největší tíha leží pouze na našich bedrech….tedy co se podání týká. U ostatních úderů záleží na umu soupeře, ale naše podání nijak neovlivní. A přesto je servis pro mnoho rekreačních hráčů, ale nejen pro ně, nevýhodou a mnohdy až psychickým traumatem.
A přitom se stačí zaměřit na několik zásad a můžeme podání posunout na úplně jiný level. Sám to vidím u jednoho mého svěřence, nadějného pětačtyřicátníka, ryzího rekreačního hráče, který byl i inspirací k napsání tohoto článku. Díky Jirko… Na tomto „testovacím králíkovi“ jsem si všechny níže popsané postupy vyzkoušel a ověřil, že fungují.
Tak se pojďme podívat na ony nejčastější chyby, které u podání dělají rekreační hráči. A nejen oni.
Hned na začátku si pojďme vyvrátit jeden zažitý nešvar a tím je, že první servis musí být neskutečná rána. Je úžasné, když se tenista může spolehnout na podání pravidelně atakující rychlost 200 km/hod. Ale upřímně, na to je potřeba mít dokonale zvládnutou techniku servisu a hodně, ale opravdu hodně trénovat, aby touto rychlostí chodil servis do kurtu pravidelně. Ano, je to (prý) krásný pocit, když se takováto rána povede a je z toho eso. Ale u neprofesionálních hráčů se to povede tak 1 z 10 pokusů, u rekreačních hráčů ze 100 pokusů, možná ani to ne.
Rozhodně doporučuji ubrat na rychlosti a více se zaměřit na správné provedení úderu, jeho jistotu a přesnost. A až toto zvládáme, můžeme přidávat na rychlosti. Přece jen je mnohem efektivnější, když dáme první podání menší rychlostí do kurtu, než když dáme neskutečnou ránu do plotu. Ale to si vysvětlíme v některém z dalších článků, pokud bude zájem 😉
4 nejčastější chyby u podání
1) Špatné držení rakety
Toto je asi nejčastější chyba. Většina hráčů samouků drží raketu jak plácačku na mouchy. Ale tuto chybu asi trošku chápu, protože právě tímto držením se dá zahrát podání v podstatě nejsnáz. Ale ne správně. Podání pak vypadá jako když obtloustlý východoněmecký turista na pláži u Balatonu plácá se svou manželkou badminton… A to asi nikdo znás nechce. Toto špatné držení rakety nám nedává moc šancí na zlepšení.
Raketu na servis musíme chytnout jako kladívko při zatloukání hřebíku nebo mírně na bekhand. Díky tomuto držení budeme schopni dát míči rotaci a také více energie. Proto doporučuju před každým podáním si zkontrolovat správné držení rakety. Třeba testovací subjekt Jirka měl tendenci před každým servisem si raketu chytnout opět jako plácačku. Ovšem po pár lekcích, a několika přesně mířených úderech singltyčkou do zátylku, se to odnaučil.
2) Malá nebo žádná smyčka
Právě díky výše zmíněné chybě s držením rakety pak nastává i chyba druhá, tedy nulová smyčka, neboli nápřah u podání. Bez smyčky jen těžko dáme servisu potřebnou dávku energie a švihu. A bez švihu nebude ani rychlost, jistota, natož nějaká rotace.
Základem je dostat obě ruce do pozice nazývané „trophy position“, tedy jako když zvedáme nad hlavu velký pohár (nemyslím pohár s vínem…). Ruka s raketou se tak dostane do pozice, ze které pak můžeme dostatečně švihnout a udeřit míč.
Ve videu ukazuji dvě snadná cvičení, které nám s odstraněním této chyby pomohou. Jedno je pouhý hod míčkem. Právě u hodu balónem se nám ruka dostane do správné pozice jako by tomu mělo být i u podání. Druhé cvičení může být pro někoho mírně nezvyklé, ale jde o to, že ruku s raketou dáme rovnou do smyčky, následně vyhodíme míč a zahrajeme podání. Právě toto cvičení ale doporučuji všem saomukům, protože právě ti mají tendenci dělat roztodivném pohyby rukou i nohou ještě před tím, než servis odehrají. Toto cvičení jim pomůže podání zjednodušit.
3) Nízký nadhoz
Tato chyba není výsadou jen rekreačních hráčů, ale často ji dělají i pokročilejší nebo závodní hráči. Pokud je nadhoz nízký, nestihneme udělat správně smyčku a ani nemáme prostor se na míč vytáhnout (vyskočit), abychom jej hráli z větší výšky. Nízký nadhoz může mít i neblahý vliv na zranění a často vede k bolesti ruky, ramene nebo zad.
Je potřeba si míč vyhodit minimálně 20 cm nad nataženou ruku, ale osobně doporučuji ještě výše. Na druhou stranu není přesně určeno, jak vysoký by nadhoz měl být. Když se podíváme na světové hráče, všimneme si, že někteří z nich udeří míč v momentě, kdy ještě stoupá nahoru. Jiní zase počkají, až míč začne padat. Od toho se pak odvíjí výška nadhozu. První varianta je výhodná v tom, že podání je takové energické, více u něj totiž využijeme energie celého těla. Druhá varianta je lepší v tom, že máme na vše dostatek času. Tedy jak na správné provedení smyčky, tak i na dostatečné vytažení za balónem. A právě proto méně pokročilým hráčům doporučuji právě druhou variantu.
4) Postavení čelem k síti
V této chybě se vlastně protínají všechny výše popsané chyby. Pokud u podání nestojíme správně, tedy bokem, pak:
- nejsme schopni správně provést smyčku
- nemůžeme ani správně držet raketu
A když nedržíme správně raketu a neuděláme smyčku, nepomůže nám ani vysoký nadhoz a podání bude pořád vypadat jako od zmíněného východoněmeckého badmintonisty… Právě díky postavení bokem můžeme do pohybu dostatečně zapojit i horní část těla a dát tak míči mnohem více energie a také rotace. Správné postavení je takové, že levé rameno (u praváka, pravé rameno u leváka) směřuje do míst, kam hodláme podání hrát. Takto zůstávají i při nadhozu a až teprve s úderem se přetočí. Názornější a také lépe pochopitelné je určitě video níže pod článkem 😉
Rada na závěr
A ta rada zní: nespěchat! Když o tom tak přemýšlím, právě toto je asi ta nejčastější chyba u podání. Rychle, rychle, aby už to bylo za mnou. Ale to je špatně. Tím se ochuzujeme o tu největší výhodu, kterou jsem zmiňoval hned na začátku článku. Tedy o ten čas a klid, který na podání máme. Důležité je se zkoncentrovat, abychom mohli podání zahrát správně a na 100 %.
Osobně mám tento postup:
- postavím se do správného postavení na podání
- klepnu si párkrát míčem o zem
- podívám se na soupeře a rozhodnu se, kam servis budu hrát, jestli na střed, na tělo, ven z kurtu…
- nadechnu se a nadhodím míč…
- udeřím…a občas se i trefím do kurtu 🙂
V případě, že první podání není úspěšné, to stejné opakuji i u druhého podání, na které se ale soustředím ještě o něco víc.
Toto tedy jsou 4+1 nejčastějších chyb u podání nejen rekreačních hráčů. Těch možných chyb je samozřejmě mnohem víc, přece jen tenisové podání opravdu technicky hodně náročné. Ale o těchto chybách třeba někdy příště a nebo…
…pošli video tvého podání a vyhraj dárky
Co ty, máš také s podáním problém? Pošli video tvého servisu na můj Instagram nebo Facebook, pokusím se najít případnou chybu a poradit ti, jak podání zlepšit. A následně vylosuji výherce, kteří získají dárky 😉
Jediný profesionálny hráč, ktorý zahrával loptičku pri podaní počas stúpania bol Roscoe Tanner (70roky) ….nikto počnuc Kyrgiosom, Dolgopov, Karlovič, Bryan….vdaka videu je to lahko preukázatelné ale volnym okom to skutočne pôsobí akoby stupala.