Finále má stejné obsazení jako v loňském roce. Rafael Nadal tady loni zkompletoval svůj kariérní grandslam a zařadil se mezi takové legendy jako Laver, Federer nebo Agassi. Letos ale favoritem není. Postaví se totiž proti němu Novak „Playstation“ Djokovic, který z letošní sezóny udělal one man show. Samotného Nadala tento rok porazil už pětkrát, pokaždé ve finále velkého turnaje. A naposled ve finále toho nejslavnějšího, ve Wimbledonu.

Djokovicova cesta do finále měla pouze jediný zádrhel – v semifinále musel odvracet 2 mečboly Rogeru Federerovi, jedinému hráči, který ho letos regulérně porazil (a pravděpodobně ho tak připravil o Grand Slam). Jinak turnajem v New Yorku, i těmi přípravnými procházel s lehkostí, která připomíná pohyb geparda na přísné bezlepkové dietě.

Pro Nadala to naopak žádná procházka nebyla. V Montrealu prohrál v prvním kole, v Cincinatti si popálil o talíř v restauraci prsty na pravé ruce a po prohře s Fishem jeho kouč a strýc Toni zhodnotil situaci lakonicky: „Rafa se zlepší, horší už to totiž být nemůže.“ A měl pravdu. Rafa v prvním kole otočil všechny tři sety s Golubevem a lepšil se zápas od zápasu. A potom co si v semifinále poradil s Andy Murrayem, mohl říct: „Jsem zpět.“

V pondělí večer ale narazil. Po více jak 4 hodinách neuvěřitelných výměn na Novaka ani letos napošesté recept nenašel. Velká škoda, že se v tenise tak jako občas v Champions League, neměří kolik toho hráč během zápasu naběhá. Myslím, že poměr by byl tak 2 ku 1 pro Rafu, který si v průběhu finále prohrál 12× servis, což se mu nikdy v kariéře nestalo. Tohle číslo si zapamatujte.

Teď se posuneme o 4 dny dopředu. Je pátek poledne, o pár tisíc kilometrů na východ, jiné časové pásmo, jiný povrch a Rafa zahajuje semifinále Davis Cupu Španělsko – Francie. Soupeřem je „Pierre“ Richard Gasquet, kterého asi nemusím představovat. Jeho nádherný bekhend straší snad všechny světové hráče. Tentokrát se ale se zlou potázal. Ve třech setech uhrál pouze 4 gemy a v průběhu celého zápasu mu Rafa nedovolil ani jeden brejkbol. Stejně pak v neděli dopadl „Ali“ Tsonga.

Pamatujete si ještě číslo z předchozího odstavce? Tak ho porovnejte s číslem 0 za dva zápasy se špičkovými hráči jako Gasquet a Tsonga jsou.

Rafa tak poslal Španělsko do finále Davis Cupu, ale hlavně předvedl to, co ho dělá jedním z nejlepších tenistů všech dob – hraje každý míč jako by to byl mečbol. Únava, vítr, vedro, skóre, zklamání, radost, nebo třeba spálené prsty, nic ho neodradí od toho, aby každý další míč hrál s takovým zaujetím a nasazením, jako kdyby to byl nejdůležitější míč jeho kariéry. A právě to z něj dělá šampióna.

Otevřeně se přiznávám, že jsem vždy fandil Rogerovi a jeho zápasy s Rafou na antuce mě dováděly k šílenství. Stále stejný scénář – Roger se konečně dopracoval na brejkbol, zatáčka do bekhendu a pak už úřadoval Rafův forhend. A nebo druhá varianta – Roger zabíjí forhend, Rafa mizí ze záběru kamer a brutálním bekhendem z dokluzu do otevřeného postavení posílá Rogerovi vrtuli pod nohy, nebo, a to častěji, nechytatelný prohoz křížem. Ulevilo se mi až po té, co jednoho sychravého dne vzal vše do svých rukou Robin Soderling. To už je ale trochu jiný příběh…

Ale zpět k Rafovi, který si tohle asi číst nebude, ale i tak to na závěr napsat musím: Rafo, k milionům tvých fanoušků právě přibyl jeden další. Respekt.